Spirituální péče
V Diakonii usilujeme o kvalitní (celostní) péči o člověka. Nejen o klienta, ale také o zaměstnance. Diakonie se v této oblasti opírá o tradici pastorační práce ČCE. A ve spirituální péči hledáme jazyk a formy srozumitelné i za hranicemi církve v našem světě sociálních služeb a speciálního školství.
Co je spirituální péče?
Spirituální potřeby má každý člověk, bez ohledu na jeho náboženské vyznání nebo příslušnost k církvi. Zahrnují potřebu důstojnosti a respektu, otázky po smyslu života, vztah k vlastnímu životnímu příběhu, potřebu mezilidských vztahů a lásky, potřebu odpuštění a naděje, potřebu podpory a blízkosti v těžkých životních situacích.
Diakonie ČCE naplňuje své poslání mimo jiné také tím, že zajišťuje a poskytuje spirituální péči jako součást celostní péče o člověka. V širším slova smyslu jde o takovou péči a podporu, při které respektujeme člověka v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni.
Krizové životní situace klientů, jejich rodin a zaměstnanců Diakonie ČCE vedou k naléhavějšímu kladení otázek o smysluplnosti života, platnosti hodnot a důvěry v tyto hodnoty. Spirituální péče se týká člověka jako celistvé bytosti. Nabízí možnost pomoci porozumět příběhu života, lidsky důstojně zvládat obtížnou situaci a objevovat hodnoty, kterým je možno důvěřovat v další fázi existence. Zahrnuje psychologické, sociální a spirituální aspekty a může obsahovat specifické náboženské prvky, přiměřené zvyklostem každého jednotlivce.
Co je kaplanská služba?
Spirituální péče v širším smyslu je úkolem všech zaměstnanců. Obzvláště se této oblasti věnují členové diakonického společenství, tj. pracovníci pro tuto oblast práce obdarovaní. Profesionálním pilířem spirituální péče je kaplanská služba, kterou poskytují k tomu povolaní kaplani.
Diakonie je zřizovaná Českobratrskou církví evangelickou. Kaplanskou službu v Diakonii chápeme jako službu, ve které následujeme Kristův příklad přístupu k člověku tak, jak o něm čteme v evangeliích. Vycházíme při tom z předpokladu, že každý člověk je obrazem Božím, roven druhým v důstojnosti a potřebnosti. Kaplan by měl být první (a doufejme, ne jediný), kdo si je vědom toho, že člověka nemáme přečteného, neboť každá lidská bytost je jedinečným a vzácným tajemstvím. Ve světle Kristova přístupu z evangelií vnímáme člověka v napětí křehkosti a důstojnosti, a z perspektivy naděje, která překonává lidské chyby a otevírá prostory Božího sdílení a přijetí.
Ve formě kaplanské služby v Diakonii chceme jít cestou ekumenické otevřenosti a respektu k odlišným duchovním potřebám lidí jiných náboženství. Kaplani by měli být k poskytování spirituální péče klientům, jejich rodinám i zaměstnancům připraveni nejen odborně, ale i lidsky.
Naše příběhy
Chlapi z Náruče
Součástí týmu, který v ostravském zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Náruč pečuje o 16 dětí od miminek po puberťáky, jsou čtyři muži. Dva z nich jsou bývalí pracovníci vězeňské služby. Děti je milují a do týmu vnesli klid a pocit bezpečí i tváří tvář náročným situacím s rodiči i dětmi. Přinášíme vám rozhovor s Jakubem, Radkem a Zdeňkem o chlapské Náruči. Rozhovor jsme začínali s Jakubem […]
Naše příběhy
Květa Kellerová o domově Vendolí
Květa Kellerová řídí projekt stavby nového domova pro seniory ve Vendolí u Svitav. V říjnu vzniklo nové středisko Diakonie ve Svitavách, kde je zatím jediným zaměstnancem, a kromě stavby domova chystá i další služby pro lidi ze Svitavska. Pojďte se s námi podívat na pozemek, kde bude díky úsilí evangelíků ze Svitav domov jednou stát. Jak se cítíš jako […]
Naše příběhy
Paní Marie
Ondra vloni oslavil 30. narozeniny. Je to veselý a přemýšlivý mladý muž, kterého však neposlouchá jeho vlastní tělo a je plně odkázaný na péči druhých. Ondra je kvadruplegik, nemluví, ale dokáže komunikovat prostřednictvím komunikační tabulky. Navštěvuje Centrum denních služeb pro dospělé Diakonie Rolnička v Táboře, které je pro něj moc důležité. „Rolnička je naše rodina, naše všechno,“ říká […]
Naše příběhy
Tereza
Když jsem přišla na Domu na půl cesty, byla jsem v situaci, že jsem náhle odešla z dětského domova a neměla jsem kam jít bydlet, různě jsem se stěhovala. Byla jsem u bývalého přítele, u matky, ale nikde to nebylo dobrý.
