Domov Senica pro seniory v Horní Lidči zahájil provoz. Na Hornolidečsku takové zařízení dosud zcela chybělo. Provozovat ho bude Diakonie Vsetín, a to na základě unikátní spolupráce mezi obcí Horní Lideč a vsetínskou Diakonií. S jejím dlouholetým ředitelem Danem Žárským jsme mluvili o smyslu takové spolupráce. A také o tom, že když si potřebujete ujasnit, jak naložit s druhou polovinou života, vyplatí se vzít kolo a vyrazit na něm ze Vsetína do Athén.

Ve Vsetíně již Diakonie provozuje tři domovy pro seniory. V jednom pečuje o seniory s Alzheimerovou nemocí a jinými poruchami paměti a orientace. Proč přebíráte čtvrtý domov a s ním další starosti a zodpovědnost?

Protože nás oslovil starosta Horní Lidče pan Josef Tkadlec. S domovem na Hornolidečsku se počítalo už léta. Teprve pan Tkadlec se rozhodl dotáhnout plány do konce. Pojal to velmi racionálně. Obec jako investor zajistí financování projektu. Samotný projekt bude mít na starost organizace, která má s budováním a provozem domovů pro seniory zkušenosti. S tímto pan starosta oslovil Diakonii Vsetín. My jsme souhlasili se spoluprací. Za těch dvacet let, co domovy pro seniory provozujeme, jsme si v praxi ověřili, jak je projektovat, aby se v nich klientky a klienti cítili co nejlépe. Jako doma – to je naše heslo.

Organizace s vaší zkušeností nebývají u podobných staveb od počátku?

Bohužel ne vždy. Investor si často řekne – stavba jako stavba. Přenechá celou věc architektům a stavařům. Vznikne třeba architektonicky a technicky zajímavé dílo, které ale nebere ohled na klienty, na personál, na provoz. Domov pro seniory je velmi specifická stavba. Proto je zásadní, když jsou u projektu od počátku lidé, kteří ta specifika znají.

V případě Horní Lidče jste to tedy byli vy. Čím jste začali?

Společně s obcí jsme vytipovali čtyři lokality, kde by domov mohl vzniknout. Všechny jsme si osobně vícekrát prošli, důkladně posoudili a pro jednu se rozhodli. Na začátku je důležitá otázka správného přizpůsobení projektu místní urbanistické situaci. Když například okolí vybrané lokality tvoří nízkopodlažní domky, neměla by mezi nimi vyrůst pětipodlažní budova. V našem případě stojí hned vedle našeho domova velká budova školy, takže jsme výškově tolik limitovaní nebyli.

Postavili jste několikapatrovou budovu?

To je samozřejmě u domova pro seniory nevhodné. Ideální je jednopatrová, která umožňuje všem bezbariérový kontakt s okolím. Ten luxus jsme my neměli. Domov Senica má dvě nadzemní podlaží a obytné podkroví. Kladli jsme ale velký důraz na to, aby přízemí neobsadilo jen technické zázemí budovy, ale aby v něm bylo především co nejvíce pokojů a zázemí pro klienty.

Často slýchám, že domov pro seniory by neměl mít dlouhé chodby. Proč?

Protože dlouhé chodby mají úřady, školy, nemocnicy, pošty… nevím, co ještě bych vám vyjmenoval. Nikdo nemá doma padesát metrů dlouhou chodbu. To je další zásada, kterou sledujeme. Aby vnitřní uspořádání budovy bylo členité. A zároveň logicky provázané, protože musíme také myslet na pečovatelky a pečovatele. Především na nich a na jejich přístupu nakonec záleží, zda se klientky a klienti budou opravdu cítit jako doma. I s ohledem ně tedy musí být budova navrhovaná.

Řešili jste i detaily?

Ty jsou také důležité. Každý pokoj v novém domově je laděný do jiné barvy oproti sousedním pokojům. Postele máme ve čtyřech různých dezénech dřeva. Každá má svoje individuální povlečení. V budově nejsou trubicové zářivky, ale různé typy běžného „domácího“ osvětlení. Jde o to, aby se všichni, a zvláště klienti a pečovatelky, pohybovali v prostředí, které je „šťavnaté“. Tedy ani uniformní, ani chaotické. Věřím, že se nám to povedlo. Při dnu otevřených dveří navštívilo domov na pět set lidí. Ohlasy byly jenom pozitivní. Jsem přesvědčený, že všem pětadvaceti klientkám a klientům bude domov dobře sloužit. A také jejich přátelům a rodinám. Když přijdou své blízké navštívit, i oni se budou cítit jako doma. A samozřejmě i náš personál.

Vy letos po více jak dvaceti letech ředitelování v Diakonii Vsetín z vlastního rozhodnutí končíte. Oznámil jste to s několikaletým předstihem. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Ve Starém zákoně mě oslovilo Hospodinovo v podstatě restriktivní snížení věku  člověka – „jen“ na sto dvacet let. Uvědomil jsem si, že jsem v půlce a že do sto dvaceti Diakonii Vsetín asi nepovedu. Od té doby jsme v Diakonii Vsetín začali pracovat také na tom, abych vedení mohl předat. Teď už máme jasno. Novým ředitelem bude od nového roku Marek Filák, dosavadní ředitel ekonomického úseku.

Vy jste se nedávno vrátil z delší cyklistické túry. Odkud a kam jste jel? A proč jste na ni vyrazil?

Do pedálů jsem poprvé šlápl ve Vsetíně s cílem dorazit do Athén, kam jsem skutečně zhruba po měsíci na kole dojel. Cílem bylo mimo jiné udělat si prostor pro přemýšlení, abych si rozmyslel, jak naložit s druhou polovinou života.

Athény – město filozofů. Mělo to na vaší cestě nějaký symbolická význam?

Athény k tomu přišly jako slepé k houslím. Původně jsem plánoval dorazit do Jeruzaléma. To se ale aktuálně ukázalo jako rizikové. Když jsem se díval do mapy v tom směru, řekl jsem si, že v Řecku ani v Athénách jsem nikdy nebyl, tak cyklistickou část své pouti zakončím tam. Odtamtud jsem chtěl do Jeruzaléma letět letadlem. Situace tam teď ale není dobrá. Tak jsem se vrátil do Prahy a pouť zakončil asi šesti set kilometrovou cestou po  rodině z Prahy do Vsetína.

Naplnil jste svůj záměr? Přemýšlí se při šlapání na kole dobře, nebo to člověka s přibývajícími kilometry přestane bavit?

Můžu dosvědčit, že na kole se přemýšlí výborně. Ostatně, koncentrovaně jsem přemýšlel, jen když jsem byl v sedle. Jakmile jsem si udělal třeba třídenní pauzu, schopnost koncentrace se oslabila a myšlenky se mi rozutekly do všech směrů.

Prozradíte, na co jste přišel? Jaké máte plány?

Vypadá to, že se nebudu věnovat jednomu velkému úkolu, jako když jsem byl ředitelem Diakonie Vsetín. Jsem také laický kazatel Českobratrské církve evangelické, varhaník a muzikant, předseda Asociace nestátních neziskových organizací ČR, lektor. A rýsují se nějaké další možnosti mé budoucí angažovanosti. Takže se budu asi věnovat více aktivitám. To je aktuálně můj plán.

Ředitel Diakonie Vsetín Dan Žárský letos získal ocenění Zlínského kraje. V rámci slavnostního galavečera v Kongresovém centru ve Zlíně převzal z rukou hejtmana Radima Holiše ocenění pro osobnosti, které dlouhodobě posouvají Zlínský kraj kupředu. Dan Žárský byl oceněn zejména za svůj inovativní pohled na péči o potřebné a rozvoj sociálních služeb na Vsetínsku. Pod jeho vedením se Diakonie Vsetín stala klíčovým poskytovatelem sociálních služeb v regionu. Z malé neformální organizace o jednom zaměstnanci vyrostla za více jak dvacet let do své současné podoby, kdy zajišťuje komplexní služby pro seniory, kteří ztratili svou soběstačnost. Také nabízí pomoc dospívajícím a rodinám s dětmi v nepříznivé sociální situaci. Poskytuje též službu domácí zdravotní péče pro nemocné, domácí hospicovou péči pro umírající a odlehčovací službu pro pečující rodiny.