Když onemocněl její starší bratr, rozhodla se paní Paťavová, že o něj bude pečovat doma. Ani chvíli se nerozmýšlela. Doprovázela takto už svého manžela a sestru. S domácí péčí měla zkušenosti. Domácí péče o bratra ale byla o trochu složitější. Musel pravidelně dojíždět do nemocnice na výměnu katetru. Každá taková cesta byla velice náročná. Zvlášť když už nemohl chodit. Musel se dostat z horního patra domu k sanitce, dojet do nemocnice, kde proběhl krátký zákrok, a pak čekal na odvoz sanitkou zase domů. Paní Paťavová byla celou dobu s ním. Nezřídka zabrala cesta do nemocnice a zpět téměř celý den.
Když tedy ošetřující lékař předepsal bratru paní Paťavové zdravotní ošetřovatelskou službu a do života rodiny vstoupila Diakonie Valašské Meziříčí, bylo to pro nemocného a jeho pečující jako vysvobození. Zdravotní sestry Diakonie začaly oba navštěvovat přímo u nich doma v malé valašské vesničce. Poskytly potřebnou zdravotní péči a svým srdečným přístupen si velmi rychle získaly důvěru obou sourozenců.
K nezaplacení
Profesionalita a laskavost terénních zdravotních sester Diakonie byla pro paní Paťavovou velkou pomocí a úlevou. A to i poté, co se bratrův zdravotní stav začal zhoršovat. Standardně poskytovaná zdravotní péče mu přestala dostačovat. Na to však je Diakonie Valašské Meziříčí připravená. Své zdravotní služby má nastavené tak, aby byly komplexní a provázané. Klientům Diakonie se tedy nestane, že by se ocitli ve vzduchoprázdnu poté, co jedna konkrétní služba přestane naplňovat jejich potřeby.
Když se tedy zdravotní stav bratra paní Paťavové zhoršil, byl převeden pod paliativní léčbu poskytovanou v domácím prostředí. Paní Paťavová o něj dále pečovala doma, tentokrát ale s podporou týmu Domácího hospice Společnou cestou valašskomeziříčské Diakonie. Tým zabezpečil tišení bolesti, tlumení příznaků nemoci, nabízel též pomoc při psychických obtížích či rozhovor o spirituálních otázkách, jejichž naléhavost vždy stoupá, když někdo z tohoto života odchází. Domácí hospic spolupracuje s Ambulancí paliativní medicíny, která se zabývá vytvářením plánů dlouhodobé péče a zdravotně-sociálním poradenstvím a spadá též pod Diakonii Valašské Meziříčí.
S podporou paliativního týmu pečovala paní Paťavová o bratra déle než rok. Vědomí, že se má koho zeptat, když si s něčím neví rady, že má komu zavolat, když dojde k náhlému zhoršení zdravotního stavu jejího bratra, pro ni bylo nesmírně posilující. „Vědět již dříve, když jsem se starala o manžela a sestru, že existuje tato pomoc, neváhám a ráda jí využiju,“ říká paní Paťavová. „To psychické uklidnění, že na to nejsem sama, je k nezaplacení. Jsem ráda, že jsem s touto pomocí zvládla bratra dochovat. Zemřel doma, v klidu a bez bolesti.“
Někdy však domácí péče i s veškerou podporou může být nad síly blízkých pečujících. I tehdy nabízí Diakonie Valašské Meziříčí řešení.
Rodina součástí týmu
Paní Andrea se jedenáct let potýkala s onkologickým onemocněním. Po prvním léčení se zdálo, že vše bude v pořádku. Postupně se vrátila se do práce, užívala si života. Však jí bylo jen něco málo přes čtyřicet. Po pěti letech se nemoc přihlásila znovu. A poté znovu a znovu. Nemoc se střídala s okamžiky naděje, že už se nikdy nevrátí – aby se nakonec paní Andrea dozvěděla od lékařů krutou diagnózu: „Metastázy na mozku, neoperovatelné“. Současně ochrnula na dolní část těla. Vyléčení lékaři vyloučili.
S manželem detailně probírala neradostné výhledy. Manžel nabízel, že bude o paní Andreu pečovat doma s podporou domácího hospice. To paní Andrea odmítla. Chtěla svou rodinu chránit. Po letech boje s nemocí věděla, že zvládat dohromady péči, starost o domácnost a zároveň pracovní povinnosti je pro její blízké nesmírně náročné. Po zvažování mnohých pro a proti se nakonec rozhodla pro lůžkový hospic CITADELA Diakonie Valašské Meziříčí. Pro manžela nebylo snadné smířit se s představou, že svou ženu nebude mít doma. Sám se však přesvědčil, že hospic není žádné uzavřené zařízení. Naopak. Příbuzní klientů CITADELY mohou být součástí týmu, pokud chtějí.
Palačinky na terase
Paní Andrea měla v CITADELE samostatný pokoj, který si vybavila oblíbenými věcmi. Skrz okno viděla do zahrady, na předzahrádku mohla vyjet i s postelí. Její blízcí ji navštěvovali bez omezení, ve dne v noci. V hospici mohli i přespávat. Hodně toho využívala maminka paní Andrey. Manžel u ní byl také často. V den jejich společného výročí smažil na terase hospice palačinky, oblíbené jídlo paní Andrey. O důstojný závěr jejího života se v hospici starali lékaři, zdravotní sestry, pečovatelky, sociální pracovnice, duchovní. Členové rodiny se na této péči mohli podílet podle svých sil tak, že to rodinu nezatěžovalo nezvladatelnými starostmi.
Zdravotní služby také musí vhodně doplňovat služby sociální. V Česku obojí systémově oddělujeme. Na nejvyšší úrovni je to doloženo tím, že máme samostatné ministerstvo zdravotnictví a samostatné ministerstvo sociálních věcí. Takové oddělování není moc šťastné. Člověk, který potřebuje v domácím prostředí zdravotní péči často potřebuje též péči sociální – například pomoc s hygienou či s přípravou jídla. Proto se Diakonie Valašské Meziříčí snaží své zdravotní služby vhodně doplňovat sociálními, aby klienti nezůstali bez pomoci nikde, kde je pomoc potřeba. Jedná se o tyto služby:
Provází lidi, kteří pečují nebo se chystají pečovat o sebe nebo o své blízké. Pečujícím poskytuje odborné sociální poradenství. Doporučí jim vhodné pomůcky a služby. Pomůže jim zorientovat se v systému sociálních dávek. Vede je též tak, aby si dokázali vytvořit prostor pro odpočinek a sociální vztahy. Pečující doprovází i v době po smrti jejich blízkých.
Půjčovna kompenzačních pomůcek
Sprchovací židle, chodítko, postel s polohováním, invalidní vozík – to všechno a mnohé další jsou kompenzační pomůcky, které člověku s hendikepem pomáhají překonávat bariéry v každodenním životě. Také pečujícím usnadňují péči. V půjčovně je lze pronajmout za minimální cenu. Například pronájem invalidního vozíku stojí na den 15 Kč.
Pomáhá seniorům a dospělým lidem se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním, aby mohli žít svým způsobem života. Služba se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí klientů (často u nich doma). Patří k ní široké spektrum úkonů od pomoci s osobní hygienou, přes doprovázení při návštěvách úřadů, až po podporu při volnočasových aktivitách.
Pomáhají seniorům a dospělým lidem se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním v činnostech, které sami nezvládají. Zároveň tím pomáhají pečujícím, aby si mohli odpočinout a zajistit si své osobní záležitosti. Služba se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí, domácnosti a tam, kde je klient zvyklý trávit čas.
O dalších sociálních službách Diakonie Valašské Meziříčí si můžete přečíst v následujícím článku.
