Dům od domu chodí už čtvrtý týden. Dobrovolníci nejen z Diakonie provádí monitoring domácností v oblastech zasažených povodněmi. U každého čísla popisného pečlivě zjišťují charakter a rozsah škod. Díky jejich mravenčí práci získáváme data o tom, kde a jak bude třeba pomáhat. K nejhůře postiženým už putuje i první plošná finanční pomoc – od úřadu práce a neziskových organizací. Jak monitoring probíhá a jaký je jeho smysl, to se dočtete v následující reportáži.

Dva dobrovolníci Diakonie potkávají na pozemku jednoho z domků v České Vsi mladého muže. Ptají se ho, jestli je pan majitel. „Ano, bohužel,“ odpovídá pan majitel. Myslí to trochu nevážně, ale také dost vážně. Stačí se rozhlédnout po jeho zahradě. Betonová zídka – musí vážit přes tunu – leží na boku. Voda, která se tudy prohnala, ji podemlela a povalila. Drátěné ploty okolo pozemku také z části leží na zemi. Když ne, tak jsou do posledního místečka obalené travou a odpadky, které povodeň brala s sebou. Z části skleníku zbyly střepy. Garáž je na odpis, studna znehodnocená, sklepy vytopené.

Starý dům má vyvýšené přízemí. „Oni Němci věděli, proč to tak staví,“ chválí nynější pan majitel dřívější obyvatele Jesenicka a jejich dobrou znalost místa, kde se usadili. Říčka Bělá totiž V České Vsi opouští sevření prudkých jesenických kopců a dostává se do volnější krajiny. Za tisíciletí tu vytvořila příjemné ploché údolíčko lemované nízkými zelenými kopečky. Žít hezky v rovině, ne ve stráni, to je na Jesenicku vzácnost. Proto se není čemu divit, že v České Vsi stojí jeden rodinný domek vedle druhého.

Řeka Bělá zhruba týden po povodni

Krásné místo má jen jednu vadu: když se tady hladina Bělé zvedne, rozlije se doširoka a všechno zaplaví. Proto ta vyvýšená přízemí starých domů. Když se však Bělá rozběsní, jako letos v září, ani zvýšená přízemí nepomohou. „Kolem našeho domu dosahovala voda jednoho a půl metru,“ říká mladý muž, kterého navštívili dobrovolníci Diakonie. V obýváku měl dvacet centimetrů vody.

Každá kačka se hodí

Dobrovolníci Petr a Martina panu majiteli nabízejí, že se ho podrobně vyptají na škody, které mu v domě a na pozemku povodeň způsobila. Sice ho zdrží od práce na přibližně třicet minut, ale získané informace se tak dostanou do databáze, podle které se pak bude rozdělovat pomoc. Ta se právě shromažďuje po celé republice. Lidé posílají na povodňová konta částky, které dohromady vytvářejí úctyhodnou sumu.

Třicetiletý muž souhlasí. Zdůrazňuje, že v obci jsou domácnosti, které živel poničil daleko víc než tu jeho. „Každá kačka se teď ale bude hodit,“ dodává. Dobrovolník Petr bere do ruky mobil a začne se vyptávat. Otázky klade podle předem připraveného scénáře, kterým se řídí všichni dobrovolníci. Odpovědi zapisuje do mobilní aplikace, která získaná data odesílá ke zpracování.

Dobrovolníci Petr a Martina při jednom z monitorovacích rozhovorů

Takže – zbrusu nový plynový kotel se ocitl kompletně pod vodou. Možná že oproti všem předpokladům katastrofu přestál a bude zase funkční, ale to se teprve ukáže. Podlahy voda promáčela a poničila. Pračka a další domácí technika jsou neopravitelně zničené. Nově zrekonstruovaná koupelna dostala pořádný zásah, ale škody na ní jsou spíš menší. Auto je v pořádku. Pan majitel ho stihl včas přeparkovat. Povodeň minula vůz o dva metry. To jiní takové štěstí neměli. Nejen v České Vsi člověk neustále naráží na auta zabahněná až po střechu, které v podivných úhlech stojí na naprosto nepravděpodobných místech. Voda je přesouvala jako hračky.

Petr s Martinou projdou promáčené interiéry, škody si nafotí a ptají se dál. Dozvídají se, že dům mladý muž sdílí s rodiči. Dočasně jim našel podnájem. Finanční rezerva mu na to zatím stačí. Tatínek se vlivem stáří už skoro nehýbe. Dostat ho na druhý břeh přes řeku po polorozbořené betonové lávce – to byl adrenalinový zážitek. Psychologickou pomoc prý nikdo z rodiny nepotřebuje. Nejhorší stres pominul a rodiče pomalu získávají nadhled. Pomocníci pro odklízení následků povodně aktuálně nejsou potřeba. Dva přátelé už pomáhají. Zítra je doplní další. Přivezou i vysoušeč. V budoucnu se ale fyzická práce dobrovolníků bude možná hodit. Mladý muž pracuje daleko od České Vsi, často v zahraničí. Šéf mu teď dal volno, ale za deset dní bude muset na týden do práce. Neví, kolik volna si bude moci poté ještě dovolit.

Nezůstat sám

Pater s Martinou si všechno zapisují a jdou dál. Ví o dvou dalších domech v České Vsi, kde jsou očekáváni. Uličky, kterými procházejí, lemují hromady zničeného domácího zařízení. Skříně, koberce, sedací soupravy, zahradní sekačky, prkna, kýble, polámané ploty, nářadí… Všechno na odpis vynášejí lidé ze svých provlhlých domů před ploty zahrádek. A také v kolečcích vyvážejí naplavenou zeminu. Kde se kdysi zelenaly vzorně zastřižené trávníky a řádky záhonků hrály všemi barvami, tam řeka nanesla v tlusté vrstvě směs bahna a hlíny. Postupně ze zahrádek mizí a vrší se před ploty do úctyhodných výšek.

Česká Ves

V druhém týdnu po povodni není na odklízení jejích následků nikdo sám. Česká Ves připomíná mraveniště. Kolem každého jednotlivého domu pracuje v plném zápřahu několik lidí všech generací. Dohromady jsou jich stovky: majitelé domů, jejich známí, dobrovolní hasiči, skauti. Mnoho pomocníků dorazilo z celé republiky, často z jejích opačných konců, což posiluje pocit sounáležitosti. Zjištění, že nezůstali ve svém neštěstí sami, působí na psychiku místních jako vzpruha. Na všech je znát únava, ale často se také ozývá smích. Každý ví, co má dělat, nářadí i ochotných rukou se nabízí dost a dílo se zatím daří. K normálu má Česká Ves ještě na míle daleko, ale ani se netopí v nehorším: drobné změny k lepšímu jsou vidět už teď. Generátory, čerpadla a vysoušeče jedou na plný výkon.

Odstraňování následků katastrofy však představuje běh na dlouhou trať. Ony stovky lidí, kteří v druhém týdnu po povodni odváděli prvotní hrubou práci, nezůstanou na Jesenicku věčně. Mají konec konců dost svých vlastních starostí starostí a povinností. Přijde také zima. A na místní dolehne únava, fyzická i psychická.

S následky povodní však budou muset žít ještě nejméně rok, přičemž se potřeba pomoci začne různit. Pro někoho budou důležité finance. Někdo spíš ocení lidi na fyzickou práci. Někdo bude potřebovat psychickou podporu. Jiný radu, jak zadministrovat pomoc od státu, na kterou má právo.

Právě proto je dobré co nejdřív nashromáždit co nejvíce konkrétních informací přímo z terénu.

Práce pokračuje

Dobrovolníci Diakonie to dělají dodnes. Jejich rajón se rozšířil z České Vsi také na obce Lipová-lázně a Horní Lipová. To je ale jediná významnější změna. Jinak jejich dny vypadají všechny podobně. Koordinátor dobrovolníků každé ráno odjede na štáb integrovaného záchranného systému, kde se zástupci všech organizací, které mají s odstraňováním následků povodní co do činění, seznámí s aktuální situací a předají si navzájem nejdůležitější informace.

Dobrovolníci v tu dobu snídají a připravují se na výjezd do terénu. Po návratu koordinátora ze štábu se krátce dohodnou, jaká čísla popisná si kdo vezme na starosti a pak vyrážejí. Domácnosti obcházejí vždy po dvojicích. V poledne se naobědvají a pak pokračují v práci zhruba do čtyř hodin. Následuje volno v některé dny prokládané společným povídáním, jehož cílem je vzájemná psychická posila a také výměna zkušeností.

Ranní porada před odchodem do terénu

Díky neúnavnému monitoringu dobrovolníků z Diakonie a dalších humanitárních organizací získaly nejhůře postižené domácnosti nejen na Jesenicku první finanční pomoc. Padesát tisíc korun putovalo do každé domácnosti, které voda zaplavila obytný prostor a učinila ho neobyvatelným, či poničila vnitřní vybavení. Dohromady jde o 3 800 domácností.  

Stovky dalších se ovšem do databází ještě nedostaly a na monitorovací návštěvu teprve čekají. Stále jsou potřeba desítky ochotných dobrovolníků. Kdo se chce zapojit, může vyplnit jednoduchý registrační formulář a vyrazit. Má to smysl. Jak potvrzují všichni, kdo se monitorování třeba jenom na několik málo dní zúčastnili – domů si odvezete nejen dobrý pocit z pomoci druhým, ale také zážitek z dobré party kolegů a pohybu na čerstvém vzduchu. „Všem, kteří se denně v práci hrbí u počítačů, to vřele doporučuju,“ říká dobrovolník Jáchym Michal – v civilu designér – který na Jesenicku pomáhal v prvním týdnu poté, co povodeň kulminovala.