Štefanův táta bere pervitin. Závislosti se nezbavil ani ve vězení, kde si odseděl pár měsíců. Když se z vezení vrátil domů, Štefanova maminka odmítla dál sdílet jednu domácnost s drogově závislým partnerem. Sbalila se a odešla. Opustila nejen partnera, ale i své děti. Kde teď žije a s kým, nikdo neví.
Štefanovi je devatenáct a převzal zodpovědnost za rodinu. Má na starosti domácnost s nespolehlivým, drogově závislým tátou a čtyřmi mladšími sourozenci. Společně žijí na několika málo metrech čtverečních na ubytovně. Štefan pracuje, většinou načerno, aby rodina zaplatila jídlo a nájem. Formálně Štefan ještě studuje na učilišti, ve skutečnosti už ale školu dávno vzdal. Rád by pracoval trvale, legálně a na smlouvu. Netuší ale, jak toho docílit. Také zvažuje, že by za většími výdělky vyrazil do zahraničí. Bojí se však opustit sourozence. Žije v permanentním stresu.
Občas ho rozpouští alkoholem, příležitostně bere drogy. Táta mu radí, ať se živí jako jejich dealer. Kamarádi také – v drogách se přece točí snadné a velké peníze. Takový způsob obživy Štefan odmítá. Zatím.
Obrovské množství informací
Postava Štefana není reálná. Pracovníci a pracovnice nízkoprahových klubů Diakonie Jablonec nad Nisou ji ovšem vytvořili jako modelový příklad na základě zkušeností s reálnými klienty. V únorovém odpoledni se sešli proto, aby se na chvíli odpojili od svých každodenních pracovních povinností a společně dali dohromady kritéria, jak svou službu učinit pro klienty lepší.
Obdobných diskusí už proběhlo ve službách a školách Diakonie na sedmdesát a další pokračují. Postupně se do nich zapojí na 1 000 pracovnic a pracovníků Diakonie. Mají se zamyslet nad svými klienty a představit si jejich potřeby. Mají si také oživit své nejlepší zkušenosti a přijít na to, jak je posunout dál.
Shromáždí se tak obrovské množství informací, které vychází ze zkušeností nejen pracovnic a pracovníků, ale také klientů a jejich rodin a postihují nejlepší živou praxi Diakonie. Tu chce nově Diakonie zahrnout do systému podpory kvality. Upraví podle ní mentoring, zahrne jí do vzdělávání.
Neomezujte se a buďte konkrétní
Nízkoprahové kluby slouží dětem a mladým lidem, kteří doma nemají podpůrné zázemí a vyrůstají podle zákonů ulice. Často prožívají velmi drsné příběhy. Nízkoprahové kluby jim proto nabízejí bezpečné prostředí. Pracovnice a pracovníci nízkoprahů zas pomocnou ruku.
Na začátku dnešní diskuse si tedy modelově zpřítomnili, kdo jsou jejich klienti a s jakými obtížemi se potýkají. Pod vedením facilitátorky přecházejí do další fáze diskuse. Mají vymyslet ideální nízkoprahový klub. Termín „ideální“ je míněn doslovně. Není potřeba se ohlížet na finance, na platnou legislativu, která v lecčems pokulhává, ani na personální či prostorové možnosti. Vymýšlí se ideální služba klientovi na míru. Proces má jedinou podmínku: Ať jsou návrhy co nejkonkrétnější.
Týmy nízkoprahových klubů se rozdělí na dvě skupiny. Během vyměřených třiceti minut sázejí na papír nápady. Vyplývá z nich jednoznačná zpráva: nízkoprahový klub je pro řadu klientů jediný pevný a spolehlivý bod jejich života. Od klubu mívají klienti maximalistická očekávání. Jeho pracovnice a pracovníky vidí jako experty na všechno: vyznají se v systému dávek, doporučí, jaké perspektivní obory studovat, umí doučovat kterýkoliv předmět od chemie až po francouzštinu. Jsou dobří psychologové i kamarádi, kteří mají vždy čas na pokec. Na sociálních sítích jsou k dispozici klientům a jejich dotazům 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
Samotný klub má ve výbavě taneční sál, posilovnu, fotbalové hřiště a sportoviště, wellness, hudebnu, kino, bowlingovou dráhu, místnost pro tréning boxu a dalších bojových sportů. Klub má přes den otevřeno po dobu dvanácti hodin, dvojnásobně oproti tomu, co dnes reálně nabízí.
Bitky o víkendu
Shromážděné maximalistické představy mohou působit úsměvně. V diskusi však mají velký smysl. Když se nenecháte svazovat běžnými limity a pak se zamyslíte nad tím, co všechno vás napadlo, můžete přijít na potřebná a velmi realistická opatření. Řadu návrhů, které byly na stole, z něj tým nízkoprahových klubů jablonecké Diakonie opět shodil. Už jen z toho důvodu, že kluby mají své klienty podporovat, ale ne je všestranně opečovávat.
Pokud však jde o otvírací dobu klubů, u té se pracovnice a pracovníci pozastavili. Kluby totiž mají o víkendu zavřeno. Přitom právě o víkendu mají děti a mladí lidé, kteří vyrůstají podle zákonů ulice, nejvíc volného času a často si s ním neví rady. Bezradnost někdy řeší bitkami, alkoholem či drogami. Na to, aby klub měl otevřeno i o víkendu, nemá v současnosti jablonecká Diakonie ani finance, ani lidi. Pro budoucnost se to ale jeví jako důležité opatření. Stálo by za to na něm zapracovat, shodují se týmy klubů.
Hodně lidí, málo metrů čtverečních
Mezi další důležité body, na kterých panuje v debatě shoda, patří otevřenost pracovnic a pracovníků klubů a jejich široká orientace v problémech, které návštěvníci klubů řeší. Pracovnice a pracovníci poradí, jak jednat s úřady či jak si najít lékaře. Podpoří při spolupráci se školou. Dovedou také zprostředkovat finanční podporu pro školní obědy či školní akce. Klub má být také pro klienty prostorem zdravého odreagování od vlastní složité životní situace. Nabízí klientům možnost někam vyrazit včetně poznávacích výjezdů do zahraničí.
Jako obzvlášť důležitá se v debatě ukázala otázka bydlení. To se v posledních desetiletích přesunulo z kategorie základní potřeby do kategorie investiční komodity. Pociťujeme to všichni. Lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí tak, že žijí ve stále větších počtech na stále menších metrech čtverečních. Nevědí, jak vypadá soukromí. Nemají vlastní prostor, kde by mohli být sami se sebou a ještě více je to vyhání na ulici. Je pro ně téměř nemožné sehnat si vlastní bydlení. Když už si ho seženou, nemají návyky potřebné k tomu, aby si ho udrželi.
Tým nízkoprahových klubů jablonecké Diakonie proto přemýšlel o rozšíření služeb tak, aby své klienty ve věci bydlení podpořil. Znamenalo by to například zřídit službu domu na půl cesty určenou pro mladé lidi, kteří potřebují podporu na své cestě k samostatnému životu. Znamenalo by to také zapojit se výrazným hlasem do formování politiky bydlení.
Různorodost ke službám Diakonie patří
Nejvýraznější debata, která proběhla na závěr, se týkala takzvaných spirituálních potřeb. Návrhy, které vzešly z diskuse, se totiž v závěru prověřovaly komplexním modelem, který člověka chápe z hlediska jeho biologických, psychologických, sociálních a spirituálních potřeb. Spirituální potřeby jsou chápány v širokém slova smyslu. Patří k nim jakékoliv rituály, sváteční dny, ale také vize budoucnosti, naděje a zážitek smyslu.
Pohledy pracovnic a pracovníků se lišily. Podle některých v klubech na spiritualitu ani nedojde, protože klienti řeší základnější problémy. Často nemají co jíst, kde se v klidu učit do školy. Proti tomu se ozývala oponentura. Uživatele klubů spirituální a existenciální otázky zajímají. Záleží spíše na pracovníkovi či pracovnici klubu, zda se chtějí do takových témat pouštět. Agnostici spíše nechtějí, lidé v širokém smyslu věřící spíše ano.
To není problém. Různorodost ke službám Diakonie patří. Je však dobré o tom vědět. Proto se o kvalitě námi poskytovaných služeb bavíme.
