Když bylo Jitce Rýznarové kolem čtrnácti let, pečovala o svou babičku. O péči se dělila s maminkou. Přišlo jí naprosto přirozené pomáhat, když někdo starší pomoc potřebuje. Letos získala hlavní ocenění v kategorii sociální pracovník Národní ceny sociálních sužeb Pečovatel/ka roku. Pomoc druhým brala od mladých let jako samozřejmou součást života. Nijak proto nepřekvapí, že studia střední i vysoké školy věnovala oboru sociální práce. Zejména svět seniorů ji vždy něčím přitahoval, a to přesto, že stáří je náročné období života a – slovy paní Jitky – ne každá babička je jako ta od Boženy Němcové. Po škole rovnou nastoupila do Diakonie Českobratrské církve evangelické v Ostravě. To bylo v roce 2008.
Při návštěvě dětí seniorům září oči
Nejprve působila jako sociální pracovnice, potom čtyři roky stála v čele pečovatelské služby. Po rodičovské pauze dostala příležitost vést tým pracovnic a pracovníků Domovinky. Tomuto zařízení, které dnes seniorům a jejich rodinám nabízí denní a týdenním stacionář a víkendovou odlehčovací službu zůstala věrná dodnes. A naplno zde rozvinula svůj potenciál. Má z čeho čerpat. Ani po letech práce a zkušeností ji nepřestal svět seniorů přitahovat. Snaží se tento svůj vztah k nejstarším předávat i ostatním – včetně nejmladších generací. „Když domluvíme spolupráci s nějakou školou a seniorům se při návštěvě dětí nebo mladých lidí v Domovince rozzáří oči, tak si říkám – ano, tahle práce má smysl,“ říká Jitka Rýznarová. Podobné to je, když přijde někdo z příbuzných uživatelů Domovinky a potvrdí, že díky pravidelným návštěvám zařízení senioři rozkvetli – jako by získali novou radost ze života.
Denní stacionář. Senioři ho navštěvují přes den. Pracovnice stacionáře jim nabízejí možnost zapojit se do různých aktivit a pomáhají seniorům v činnostech, které sami nezvládnou. Mimo stacionář jsou senioři doma se svými blízkými, kteří o ně pečují. Týdenní stacionář poskytuje seniorům ubytování včetně celodenní péče a zapojení do různých aktivit. Vždy s ohledem na individuální potřeby a přání uživatelů. Na víkend jsou senioři doma se svými blízkými. Víkendová odlehčovací služba pomáhá seniorům, o které se jinak starají jejich blízcí. Umožňuje pečujícím odpočinout si nebo vyřešit jiné záležitosti.
Nabízet vřelé obětí
Domovinku vede Jitka Rýznarová tak, aby ji s klidným svědomím mohla doporučit své mamince. To je podle ní základ. Péče o seniory i náplň jejich každodenního života musí v Domovince splňovat profesionální standardy. Zároveň musí péči doprovázet milosrdenství. Jitka Rýznarová to vidí jednoznačně: „Kdo milosrdenství v sobě nemá, nemůže v Domovince pracovat.“ Milosrdenství patří k jedné z hodnot, o kterých se Diakonie při své práci opírá.
V Domovince se pozná například podle toho, že když pracovník potká uživatele usměje se a pozdraví ho. Nebo když pracovnice provádí s klientem hygienu podle pracovního postupu, s klientem si zároveň povídá a naslouchá mu. Stále nabízí klientovi vřelé obětí, které nemusí být fyzické, ale musí být stále jakoby ve vzduchu. Atmosféra vřelého obětí má být v Domovince přítomná pořád. Není to nic jednoduchého vzhledem k tomu, že práce se seniory je náročná fyzicky i psychicky, nadto pracovnice a pracovníci vedou svoje osobní životy se svými vlastními starostmi. „Proto se snažím dělat vše proto, aby pracovníci byli v Domovince spokojení,“ říká Jitka Rýznarová.
Požádat o pomoc a zbavit se pocitu viny
Na práci v Domovince ji také baví to, že má možnost vymýšlet nové aktivity a služby rozvíjet. Základem je péče o uživatele. Když však starší člověk ztrácí soběstačnost, nikdy se to netýká jen jeho samého. Je tím zasažená i jeho rodina. A na členy rodiny se často zapomíná. „Právě proto jsme začali od roku 2022 organizovat pro neformální pečující svépomocnou skupinku,“ vysvětluje Jitka Rýznarová. Skupinka probíhá jednou za dva měsíce. Přijít mohou i lidé, kteří pečují o někoho blízkého, ale přímo v Domovince ho nemají. Svépomocná skupina poskytuje lidem prostor pro sdílení zkušeností a jejich odžití. „Vždycky se navzájem lépe pochopí lidé, kteří procházejí podobnými prožitky, podobnými emocemi,“ říká Jitka Rýznarová. Nebývají to jednoduché prožitky a emoce.
Dost často se rodinní příslušníci vyrovnávají s pocitem viny. Když je člověk mladý, mamince či tatínkovi slíbí, že se o ně ve stáří postará. Nedovede si dostatečně plasticky představit, co péče o člověka, který vlivem stáří ztrácí samostatnost, všechno obnáší. Neuvědomí si ani, že bude mít vlastní rodinu a s ní kupu vlastních starostí a úkolů. Dost často pečují ženy. A zjišťují, že být maminka, manželka, výkonná pracovnice ve vlastním zaměstnání, a nad to ještě dcera-pečovatelka na plný úvazek, je nad jejich síly. Tatínka či maminku svěří nějakému profesionálnímu pečovatelskému zařízení. A činí tak s pocitem, že selhaly, prohrály.
„Ale tak to není,“ říká Jitka Rýznarová. „Každý pečující má právo na pomoc.“ Často si stačí říct o pomoc přátelům a dalším rodinným příslušníkům. Možností podpory od profesionálních organizací bývá také více, než si začínající pečující dokáží představit. I s tím svépomocná skupinka v Domovince poradí. Obyčejně mívá mezi pěti až deseti účastníky. Jejich rozhovory Jitka Rýznarová moderuje. Někdy pozve odborníka na některé z důležitých témat týkajících se stáří či pečování.
Pohádková babička
Dalším projektem Jitky Rýznarové je spolupráce Domovinky se školkami, základními a středními školami. „Jde o to, abychom přiblížili téma stáří a péče o starého člověka mladší generaci. Již od předškolního věku,“ vysvětluje. Dnešní děti a mladí lidé s tím podle ní nemívají mnoho zkušeností. Buď se s lidmi vyššího seniorského věku nesetkávají vůbec, nebo jsou jejich prarodiče stále v plné síle. Berou vnoučata na výlety, často ještě ani nejsou v důchodu, mají svá zaměstnání. „Naším cílem je přiblížit dětem stáří i v jeho méně přitažlivých podobách. Podporou jejich vnímavosti a citlivosti chceme posilovat úctu ke stáří a porozumění starším lidem,“ říká Jitka Rýznarová.
Dětem v předškolním věku je období stáří přibližováno prostřednictvím „pohádkové babičky“. Jak to vypadá? Jednou týdně nasedne jedna z uživatelek Domovinky do auta, kterým ji pracovník Domovinky odveze do školky, kde se malí předškoláci po obědě chystají k odpolednímu odpočinku. Babička jím čte k usínání pohádku. Je to už dlouholetá osvědčená tradice, která přináší radost nejmladším i nejstarším. Domovinku navštěvují i děti ze zařízení Náruč. Hrají se seniory deskové hry, společně si zacvičí nebo dětští návštěvníci předvedou hudební představení.
Nejnověji přicházejí do Domovinky i středoškoláci ze střední odborné školy IUVENTAS. Studenti prvních třech ročníků docházejí do Domovinky na zážitkově vzdělávací dopoledne. Důraz přitom je na slovu „zážitkově“. Studenti si nejen vyslechnou přednášku o projevech demence a fungování Domovinky, ale s pomocí pečovatelek si vyzkouší práci s uživateli Domovinky: aktivizaci, bazální stimulaci, reminiscenční techniky. „To, co si zažijete a vyzkoušíte, se vám dostane více pod kůži a budete se o to moci v budoucnu opřít,“ říká Jitka Rýznarová. Díky nově pořízeným gerontooblekům si studenti také vyzkouší to, jaké to je být v kůži seniora. Gerontooblek je speciální vyztužená kombinéza. Když si ji člověk i s doplňky navlékne, prakticky zakusí, jaké to je žít s omezením zraku, sluchu i pohybu.
Hrdost na pracovnice a pracovníky Domovinky
Jitka Rýznarová zdůrazňuje, že aby člověk mohl pečovat o druhé, musí také pečovat sám o sebe. Kde doplňuje síly ona sama? Obecně mi pomáhá podpora mého muže, existence mých dcer a podpora kolegů. Energii čerpám při běhu v přírodě, cvičením. Někdy čerpám sílu také z malých sebe-pečujících zážitků – sledování západu slunce, procházka, návštěva sauny, povídání s kamarádkou, dobrá káva a čokoláda,“ říká. Náročnější období jí také pomáhá zvládnout vědomí smysluplnosti toho, co se v Domovince odehrává. „Velice mě těší, když procházím zařízením a vnímám empatii, laskavost a pokoru pracovníků, radost uživatelů. Je až povznášející poslouchat neformální pečující povídat o tom, jak jim pomáhá účast ve svépomocné skupince. Jsem hrdá na pracovníky Domovinky, kteří svoji práci vykonávají profesionálně, citlivě a se srdcem na pravém místě.“
