Jáchym Michal, povoláním designér. Dorazil na Jesenicko zhruba tři dny poté, co povodeň kulminovala. Stejně jako ostatní dobrovolníci Diakonie měl za úkol zjišťovat charakter a míru škod, aby následná pomoc byla co nejlépe zacílená. Činil tak v České Vsi, obci přímo navazující na Jeseník. Nejprve sem dobrovolníci denně jezdili přes hřeben hor ze základny v Diakonii Sobotín. Pak se přesunuli na bližší základnu do jesenické evangelické fary, na jejíž zahradě proběhl náš krátký rozhovor těsně před odjezdem do akce.
Jak moc složité bylo rychle opustit pracovní závazky a soukromé plány a vyrazit pomáhat?
Já to měl jednoduché. Zavolala mi v úterý večer žena. Ať všeho nechám, všechno zruším, ať zapomenu na všechno, co jsme naplánovali, že jedeme pomáhat. Jak řekla, tak jsem udělal. Až do neděle jsem odřekl všechny povinnosti a jsem tu.
To je jasné. Ženy a manželky máme poslouchat.
Svoji ženu poslouchám rád. Zjednodušuje mi to život.
Vaším hlavním úkolem byl monitoring (viz box). Není to zklamání? Pomoc při povodních si většinou představujeme jako konkrétní fyzickou práci.
Jedná se o standardní část pomoci.
Člověk nejdřív musí zmapovat, co vlastně konkrétní lidé potřebují. Někomu voda třeba jenom lehce zatopila sklep, ale byl během povodně v takovém stresu, že potřebuje následnou psychologickou pomoc. Někdo má dost známých, kteří mu pomůžou odklízet následky povodní a zničený dům si sám zrekonstruuje. Ale je bez peněz, tak bude potřebovat finanční pomoc. Někdo potřebuje velké množství vysoušečů. Někdo ocení spoustu silných rukou. A tak dále. Prvotní těžkou práci odvedou vojáci, hasiči, kteří mají k dispozici také techniku. Likvidace následků katastrofy, jako jsou povodně, ale trvá měsíce. Je to běh na dlouhou trať. Dává smysl si ho dobře rozvrhnout.
Děláte jenom monitorovací rozhovory?
Funguju ještě jako řidič dodávky, kterou se jako dobrovolníci přesouváme. A občas, když se k tomu nachomýtnu, jdu pracovat fyzicky. Činnost je tady pestrá.
Co vám osobně dává?
Upřímně? Mám zajištěné jídlo a střechu nad hlavou. Pomáhám lidem a občas házím lopatou, což mě hrozně baví. Celé dny jsem na čerstvém vzduchu. Všem, kteří se denně v práci hrbí u počítačů, to vřele doporučuju. Sbíráte také zkušenosti, takže když jedete na další humanitární akce, jste tam víc k užitku. A to, co se naučíte, se hodí i do běžného života.
Kolikátá je to vaše humanitární akce?
Zas tolik jich nebylo. V roce 2013 a 2020 jsem pomáhal při povodních. V létě 2021 po tornádu na Moravě. V roce 2022 jsem při uprchlické krizi organizoval překladatele z ukrajinštiny. Toto je tedy moje pátá akce.
Monitoring při humanitárních katastrofách. Cílem je co nejpodrobněji zjistit charakter a míru škod. Dobrovolníci chodí po dvojicích v postižených oblastech dům od domu. Pokud majitelé souhlasí, provedou s nimi dotazovací rozhovor. Odpovědi zaznamenávají do mobilní aplikace. Získaná data pak pomohou při rozhodování, jak pomoc – finanční materiální, fyzickou – účelně rozdělit.
