Kdo by odolal a nekývl. Představte se nabídku práce s návazným komplexem služeb. Ráno vás do zaměstnání odvezou, večer zase přivezou domů. Bydlení máte zajištěné. Slíbená hodinová mzda se tváří velmi slušně. Potřebné pracovní pomůcky dostanete. Pomoc při kontaktu s úřady, s lékaři, při zakládání účtu v bance samozřejmostí.
Takové nabídky lákající na práci v Česku se dnes prostřednictvím sociálních sítí zobrazují na displejích mobilů lidem po celé zeměkouli. Oslovují obyvatele Ukrajiny, Mongolska, nebo třeba také dalekých Filipín či Kolumbie. Muži a ženy k nám zdaleka přijíždějí za vidinou lepšího života. Často je tady čeká past. Říká se jí pracovní vykořisťování.
Jeď se léčit na Ukrajinu
Jsme civilizovaná země. I pracovní vykořisťování se tedy u nás tváří civilizovaně. Nikdo nad vámi nestojí s bičem. Výhružky fyzickým násilím, omezování osobní svobody – ani to dnes sice nelze vyloučit zcela, jedná se ale spíše o okrajovou záležitost. V drtivé většině případů vše působí navenek korektně. Lidé chodí do práce. Všechny dokumenty a výkazy související s jejich zaměstnáním jsou v pořádku. Ďábel se skrývá v detailu. To si třeba přivodíte pracovní úraz a pošlou vás léčit se do Ukrajiny. Stalo se to paní Oleně.
Paní Olena je Ukrajinka (její totožnost známe, jméno jsme jí kvůli ochraně změnili). Pracovala ve velkém podniku v západních Čechách. Když se jí přihodil pracovní úraz, ukázalo se, že zdravotní a sociální pojištění za ní nikdo neodváděl. Neměla tudíž u nás přístup k standardní zdravotní péči. Zprostředkovatelé práce jí podstrčili k podepsání dokument, jehož obsahu plně nerozuměla. Byla to dohoda o rozvázání pracovního poměru. Pak dostala paní Olena na ruku 20 tisíc a doporučení, ať si jede svůj úraz vyléčit domů. Tedy do Ukrajiny, na kterou dopadají stovky sebevražedných dronů a desítky raket, a v úkrytech tráví noci i ti její obyvatelé, kteří žijí u hranic Evropské unie.
Ukrajinci jsou stateční lidé. Stejně tak paní Olena. Na Ukrajině se dala dohromady a dnes zase pracuje v západních Čechách. V tom samém podniku. Pořád jí to za to stojí. Na Ukrajině by si tolik nevydělala. Takže je všechno v pořádku? Není. Protože takhle slušné zacházení s lidmi v civilizované zemi nevypadá. Tohle je odírání lidí, kteří jsou v oslabeném postavení a nemají na vybranou.
Sen o lepším životě
Novodobým pracovním vykořisťováním se zabývá Viktor Rumpík se svým týmem z Diakonie Západ. Jak upozorňuje, nejedná se o žádnou novinku. Systém pracovního vykořisťování se v Česku ustavil v devadesátých letech. V průběhu dalších let se částečně zkultivoval. K případům, kdy je vykořisťování spojené s fyzickým násilím či s tím, že desítky pracovníků jsou nuceny dlouhodobě žít ve vyloženě otřesných podmínkách, dochází výjimečně.
Zároveň v posledních letech systém pracovního vykořisťování narostl vlivem sociálních sítí, s hospodářským rozvojem České republiky a vlivem krizí, jako je například ta spojená s ruskou agresí v Ukrajině.
Když někdo žije na Ukrajině nebo třeba na Filipínách a ví, že doma ho nic dobrého nečeká, má málo důvodů, proč to nezkusit a proč nekývnout na lákavě znějící nabídku práce v Česku, v jedné ze zemí bohaté Evropské unie.
Nevolnictví 21. století
Muži a ženy, kteří k nám za prací přicházejí, jsou často odhodlaní k pracovnímu výkonu až na doraz. Chtějí si vydělat co nejvíc, aby mohli ze svých výdělků živit i blízké, které nechali v domovské zemi.
Práci v Česku jim zprostředkovávají pracovní agentury a pak různé další pololegální subjekty. Mnohé agentury jsou – a to je třeba zdůraznit – poctivé. Mnohé ale také ne. A pak na trhu operuje celá řada agentur zastřených. Licenci na zprostředkování práce nemají, před úřady se vydávají se za něco jiného. Ve skutečnosti své nemalé výdělky čerpají z odírání lidí, kteří mají na pracovním trhu zranitelné postavení. Oběťmi pracovního vykořisťování se stávají i Češi. Většinou se jedná o lidi se sociálním znevýhodnění nebo malými sociálními zkušenostmi. Chybí jim třeba kulturní, ekonomický a sociální kapitál. U cizinců jde o lidi, kteří narážejí na bariéru jazyka a neznalost místních poměrů.
Zprostředkovatel práce jim nabízí tuto bariéru překlenout. Pro nepoctivé zprostředkovatele je ale právě tohle zdrojem jejich výdělků: za poskytování různých služeb si strhávají poplatky z platu zaměstnance, kterému práci zprostředkovali. Je to sice nelegální, ale poznejte to, když ani neumíte místní jazyk a neorientujete se v pracovním právu. Výsledkem této poplatkové praxe pak může být absurdita, kdy v čase výplaty zjistíte, že vaše mzda činí mínus 1 600 korun. Tedy propracovali jste se k dluhu. „I to jsme u lidí, kterým pomáháme, zažili,“ říká Viktor Rumpík z Diakonie Západ.
Dojde se k tomu tak, že si zaměstnanec ve špatné finanční situaci vezme zálohu ze mzdy. Odpracuje týden. Pak onemocní. Náhradu mzdy po dobu nemoci nedostává. Z toho, co stihl vydělat, mu zprostředkovatel práce strhne poplatky za ubytování a za dopravu. Na konci výplatního období dotyčný zjistí, že je v mínusu. A vše začíná nanovo. Opět si vezme zálohu, aby měl co jíst a doufá, že příště dopadne lépe. Fakticky se jeho závislost a znevolnění prohlubuje.
Nejsilnějším nástrojem pro udržování lidí v novodobém nevolnictví je pak podle Viktora Rumpíka hrozba ztrátou bydlení. Bydlení zaměstnanci zajišťuje zprostředkovatel práce. Je to součást komplexního balíku služeb, na které pracovníky do Česka láká. Kdykoliv se ale pracovník začne chovat tak, že to jeho zprostředkovateli nevyhovuje, pohrozí mu ztrátou střechy nad hlavou. Při dnešní výši nájmů se jedná o hrozbu, které se prakticky nelze postavit. Zvláště když dotyčný či dotyčná – často se jedná o ženy – má u sebe v Česku i děti.
Diakonie Západ provozuje krizový byt, kde může pracovníky, kteří se ocitli na ulici, na měsíc ubytovat. Jiné středisko Diakonie provozuje pro lidi vykořisťované na trhu práce azylový dům. To je však jen dočasné řešení, a ne pro všechny.
Jak dlouho ještě?
Diakonie Západ pomáhá desítkám pracovně vykořisťovaným lidem z Česka, Ukrajiny i dalších zemí. Pomáhá jim domoci se práv, zorientovat se v českém systému pomoci.
Zlikvidovat šedou zónu zprostředkovatelů práce, kteří se pohybují na hranici nebo za hranicí legality a cíleně vydělávají na lidech v oslabeném postavení, bude však nesmírně náročné. Znamená to nastavit na úrovni státu jasné podmínky pro ty agentury, které se na vykořisťování nepodílejí, a pro lidi, kteří k nám přicházejí za prací, vybudovat síť služeb, které umožní cizincům zorientovat se v místním pracovním systému a rozumět svým právům. „Ministerstvo práce a sociálních věcí a další rezorty se tím zabývají,“ říká Viktor Rumpík z Diakonie Západ. „Ten problém je ale velmi komplexní. Bohužel zatím nejsou kapacity a nástroje to komplexně řešit. Na národní úrovni se některé věci hýbají, jde to ale velmi pomalu.“
Diakonie Západ se snaží řešení problému pracovního vykořisťování přispět nejen konkrétní prací v terénu, ale také svou odbornou zkušeností.
