Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co zmůžeme. Čas Vánoc dětem nezačíná ani adventem, ani dejme tomu Mikulášem. Otvírá jim ho Halloween. Ano, ten Halloween, který byl do našich národních tradic importován přes oceán na křídlech nevkusu a komerce, jak tvrdí nejedna kritika. Někteří dokonce před tímto původně keltským svátkem varují. Prý propaguje „satanismus“. Jak jsme však zjistili u dětí ve školce Diakonie v Chebu, marné je všechno volání a varovných prstů zdvíhání. Děti v chebské školce Diakonie svou nadšenou reakcí potvrdily, že Halloween prožívají s nadšením.
Milují ho právě pro onu plastově-hororovou a rozvernou atmosféru, která je s ním spojená. Kostlivce, pavučiny, pavouky a hady mají děti za své mazlíčky. A když na sebe v den D navléknou kostýmy, čímž se promění v temné bytosti, čarodějnice a skeletony, jsou na vrcholu blaha. Rády si zastraší – hlavně své rodiče, jak s potěšením hlásily v době naší návštěvy ve školce: „Já straším mámu!“ – „Já zase tátu!“ Možnost k tomu měly i při společném dlabání dýní s rodiči na odpolední dílničce. Rodiče jim navíc připravili „strašidelné občerstvení“.
Divoké vojsko
Halloween spadá na poslední říjnový den. Tehdy jsou z pohledu dospěláků Vánoce ještě v nedohlednu. Jde ovšem o přízemně realistický pohled. Vánoce ve skutečnosti nezačínají pár dní před 24. prosincem. Nezačínají ani adventem, jak ostatně pochopili obchodníci, kteří nám v supermarketech podsouvají „vánoční atmosféru“ už v časech, kdy teprve zlátne listí na stromech. Samo jméno napovídá: Vánoce jsou „noce“, tedy nikoliv jedna noc, ale více posvátných nocí za sebou.
Podle etnografických studií začínala kdysi tato posvátná doba někdy s listopadem, končívala až s únorem. V tomto rozmezí totiž každoročně zakoušíme bezmála fyzicky, jak moc naše prožívání ovlivňuje převažující temno a jak moc nám schází slunce. Žárovky ani zářivky ho nenahradí. I děti ze školky Diakonie v Chebu nám zdůraznily, že „o Vánocích je hodně tma“. Slunce nám prostě chybí. A chybělo už našim dávným předkům. „V tradici evropských národů je značně rozšířena stará představa o tom, že o dlouhých zimních nocích se přírodní síly dostávají do divokého zápasu, svět je zaplněn démonickými bytostmi, divokým vojskem. Slunce, symbol tvořivé síly, jako by jimi bylo poraženo,“ píše s v úvodní etnografické studii ke knize Vánoce v české kultuře. Takto nahlíženo je vlastně i ten nedávno importovaný Halloween docela tradiční.
Démonickými bytostmi se to totiž v předvánočním čase našich předků jenom hemžilo. Vzpomeňme třeba Lucky, které 13. prosince, na svátek sv. Lucie, obcházely chalupy. Ve svých nejhrozivějších vydáních držely tyto bíle oděné bytosti v ruce velký dřevěný nůž – někdy červeně nabarvený, aby to připomínalo krev – a hrozily dětem, že jestli se nebudou modlit, rozpářou jim břicho a vycpou jim ho hrachovinou.
Proti tomu jsou halloweenské čarodějnice a skeletoni vlastně slabý čajíček.
Jak dcera zachránila tatínka
My dospělí v čase mezi listopadem a únorem říkáme, že je hnusně, že nám ta tma leze na mozek, že máme deprese. Děti ale toto období umějí prožívat více postaru. Podobně jako naši předkové ho mají zaplněné tajemným děním, ze kterého jde trochu strach, v němž se ale zároveň máme na co těšit. I děti v chebské školce Diakonie se těší. Jejich čas je daleko méně než ten náš rytmizován každodenními povinnostmi a daleko více výjimečnými událostmi, které v předvánočním čase přicházejí jedna za druhou.
Další důležitou zastávku na cestě k Vánocům pro ně představuje Mikuláš. K někomu domů i se svou svitou chodí, k někomu ne. Jak Mikuláš vypadá a kdo všechno k němu patří, ale všechny děti bezpečně vědí. Chvíli se přou o tom, jestli i čert má podobně jako anděl křídla. Zkušenosti v tomto ohledu jsou v Chebu zjevně rozdílné. Jinak ale panuje shoda. Anděl nosí sladkosti. Mikuláš má vousy, dává dárky, „nese knihu hříchů a ptá se, jestli jsem byl hodnej, nebo ne,“ hlásí jeden z chlapců. Poslední a také nejprožívanější z trojice, čert, „dělá bubu a odnáší děti do pekla.“ Zlobivé děti se od něj mohou dočkat brambor či uhlí. Děti v chebské školce Diakonie ale zjevně tolik nezlobí. Co pamatují, uhlí ani bramboru žádné z nich neobdrželo. Zato jedna holčička hrdě hlásí, že před čertem zachránila svého tatínka. Čert si ho totiž označil znamením – že ho později odnese do pekla. „Já jsem tátovi poradila, když čert odešel, aby si to znamení smyl.“
Od plyšáků k elektrické kytaře
Jak je vidět, zimní svátky a rituály nastolují rovnost mezi dětmi a dospělými. I proto je děti tolik milují. Vždyť kdy jindy může dcerka předškolního věku zachraňovat svého dospělého tatínka? Jenom v čase, jako je ten vánoční, kdy se ruší tradiční rozdělení rolí, protože všichni – dospělí i děti – čelíme bytostem takříkajíc z jiných světů.
Vrcholí to právě Vánoci. Před Ježíškem jsme si všichni rovni. Všichni musíme být celý rok hodní, aby nás na Štědrý den odměnil a potěšil. Všichni si to také musíme odpracovat. Děti z chebské školky Diakonie se hlásí zejména k tomu, že pomáhají maminkám péct a zdobit vánoční perníčky. Také se podílejí na zdobení stromečků. Jeden z chlapců prozrazuje postup. Stromeček se prý musí zdobit hezky odspodu nahoru: „Vezmu vánoční kouli a dám ji tam. To se musí opatrně. Aby se nerozbila.“ Na špičku stromečku patří hvězda nebo tam také v některých rodinách dávají srdíčko.
Zvyk psát před Vánoci Ježíškovi se někde pěstuje, někde ne. Jedna z holčiček všem popisuje, jak to probíhá: „Napíšu psaníčko a dám ho za okno. Ježíšek přiletí a vezme si ten dopis.“
A jaké dárky už dětem Ježíšek přinesl? Plyšáky (ti převažují), popit (z anglického „pop it“; antistresová mačkací hračka, často zakomponovaná do nějaké logické hry určené k trénování paměti a koncentrace), pexeso, lego Minecraft, fialovou šperkovničku na náramky a prstýnky, autíčko, maňásky na prsty.
A jaké dárky si přejí děti od Ježíška letos? Plyšáky (žádné překvapení), sešit, autíčko, jezdícího robota a … elektrickou kytaru.
Mateřská škola Diakonie ČCE Cheb poskytuje vzdělání až 48 dětem od dvou do šesti let. Budova je plně bezbariérová, umožňuje individuální integraci dětí s postižením. Školka každoročně uspořádá několik společných programů s německými mateřskými školkami. Děti se účastní zájmových kroužků: výuka němčiny, kroužky Šikovné ruce, Mrštný jazýček. Od jara do podzimu se učí vztahu k přírodě tím, že na pozemku školky zahradničí. Vyrážejí také na exkurze: např. do knihovny, k hasičům, na záchrannou stanici pro zvířata. Mateřská škola Diakonie ČCE Cheb vznikla na pozemku místní evangelické fary. Patří k několika málo standardním školkám, které v rámci Diakonie nejsou primárně určeny dětem s postižením. Další takovou mateřskou školku najdeme v Diakonii Rolnička v Soběslavi. Diakonie Rýmařov provozuje dětskou skupinu.
