M

Pomáhat je snadné

Tvář pomoci: Jana Červeňáková ze Střediska pro zrakově postižené

Nepatří mezi ty, kteří na sebe strhávají pozornost a touží po veřejném uznání. Svou profesionalitou, skromností a pokorou však mnohé inspiruje. Proto se také Jana Červeňáková stala laureátkou ocenění Tvář pomoci. Díky jejím zkušenostem a cenným osobním kontaktům vznikla v Diakonii křesťansky orientovaná knihovna sloužící všem, kdo mají problém s četbou běžně tištěného textu. Stránky zvukovaknihovna.cz nabízejí bohatý katalog čítající […]
Články

kategorie

21/01/2025

datum publikace

Adam Šůra

autor článku

0

minut čtení

Nepatří mezi ty, kteří na sebe strhávají pozornost a touží po veřejném uznání. Svou profesionalitou, skromností a pokorou však mnohé inspiruje. Proto se také Jana Červeňáková stala laureátkou ocenění Tvář pomoci. Díky jejím zkušenostem a cenným osobním kontaktům vznikla v Diakonii křesťansky orientovaná knihovna sloužící všem, kdo mají problém s četbou běžně tištěného textu. Stránky zvukovaknihovna.cz nabízejí bohatý katalog čítající stovky titulů – romány, poezii i populárně naučné texty. Vedle knihovny organizuje Jana Červeňáková pravidelná setkání pro lidi se zrakovým postižením. Pracuje vysoko nad rámec svého částečného úvazku, a to za podpory dobrovolníků. Ve službě pro lidi se zrakovým postižením našla své celoživotní poslání. O tom jsme si také povídali v následujícím rozhovoru.

Vaše knihovna obsahuje zvukové nosiče, které se dnes málokdy vidí – například magnetofonové kazety. Technologicky pokročilý člověk by se mohl divit, že se taková zařízení vůbec ještě používají. 

Naši uživatelé jsou spíše staršího věku. I mezi novými zájemci. Jsou rádi, že dostanou načtené texty zrovna na takovém nosiči, na který jsou zvyklí. Nemusí se učit nic nového. Třeba magnetofonová kazeta je oblíbené proto, že vždy přehrává od místa, kde jste ji zrovna zastavili.  Nemusíte to místo hledat. Některým našim uživatelům to vyhovuje. Jiným vyhovují cédéčka, dalším posíláme flash disky, někdo si nahrávky stáhne z webových stránek naší knihovny. Technika způsobila, že možnosti jsou mnohé, každý je zvyklý na trochu něco jiného a my se našim uživatelům snažíme vycházet vstříc.

Obsah vaší knihovny tvoří křesťanská literatura. Jistě je to Bible. A co dál? Co třeba takový Chesterton, autor křesťanských detektivek?

Zrovna Chestertona zpracovávají kolegové z katolické zvukové knihovny, takže nechceme jejich práci dublovat. Jinak křesťanské literatury je spousta. Zpočátku jsme nahrávali literaturu odbornější, výkladovou, teologickou. Naši současní čtenáři mají ale raději odpočinkovou beletrii. Na tu se tedy při výběru soustředíme především. Existuje řada křesťanských beletristických knížek. Naši čtenáři teď mají rádi například příběhy z Mitfordu od americké autorky Jan Karonové. To mi bylo doporučeno a někteří čtenáři jsou z toho nadšení.

Jana Červeňáková

Jak jste se dostala k práci se zrakově postiženými?

To už je víc než padesát let. Studovala jsem učitelství matematiky a fyziky. Studium jsem přerušila a hledala brigádu. Sehnala jsem práci vychovatelky ve škole pro zrakově postižené na Hradčanech. Ta škola tam existuje dodnes. Práce zde na mě tak zapůsobila, že jsem si řekla – už nikdy nic jiného. Dala jsem se na studium speciální pedagogiky a začala navazovat různé kontakty v oboru. Do zaměstnání jsem nenastoupila, protože jsem vychovávala vlastní děti. Kontakty se zrakově postiženými ale zůstaly.

Jak ty kontakty vypadaly?

Posílala jsem například literaturu vytištěnou Braillovým písmem. Už začátkem osmdesátých let – u toho jsem ještě nefigurovala – se podařilo dojednat tisk biblických knih v Braillově písmu. Šlo o ekumenický překlad a tisklo se to v tehdejším východním Německu. Kromě toho existovala řada starších biblických knih kralického překladu v Braillově písmu. Ty byly sesbírané z různých dědictví. Tisky v braillu se posílaly zájemcům po celé republice. Kromě toho se v osmdesátých letech na hronovské faře u pana faráře Jaromíra Strádala staršího konala setkání lidí se zrakovým postižením. Těch jsem se také účastnila.

Dá se to považovat za předstupeň dnešního střediska pro zrakově postižené?

Myslím si, že ano. Vytvořila se celá řada cenných mezilidských kontaktů. Práce se dělala na koleni, ale byli jsme připraveni na společenské změny, které přišly s rokem 89. Tehdy jsme mohli začít pracovat naplno. Stali jsme se součástí Diakonie, od roku 1993 jako samostatné středisko.

Jak vypadalo v devadesátých letech budování zvukové knihovny?

Hned na začátku jsme měli audiotéku přibližně padesáti knížek. Šlo o různé podomácku načtené nahrávky, které nám lidé darovali. Nové nahrávky vznikaly ve vypůjčovaných studiích.

S klientkou

Jak jste to prováděli technicky?

To se ještě nahrávalo na velké magnetofonové pásy, které se potom přetáčely na kazety. Potom jsme koupili lepší magnetofon a nahrávali na kazety přímo. Díky nadaci Divoké Husy jsme v roce 2004 prošli rekonstrukcí. Zbudovali jsme malé vlastní studio a nahrávali přímo do počítače. Nebo doma naši načitatelé nahrávali na minidisky. Pořídili jsme též tiskárnu v Braillově písmu. Na ní tiskneme Denní čtení – biblické úvahy na každý den – a dětský časopis Kroky, který vychází šestkrát ročně.

Na co se ještě zaměřujete kromě budování knihovny?

Jsou to víkendová setkávání pro lidi se zrakovým postižením. Uskuteční se vždy dvakrát ročně – na jaře a na podzim po různých místech republiky. Většinou na nějaké faře. Stojíme na křesťanském základě. Jsme zároveň velice ekumeničtí. Teď jsme měli setkání v květnu. Pořádáme také letní pobyty.

Dá se nějak charakterizovat svět lidí se zrakovým postižením?

Je různorodý. Když někdo nevidí od narození, prošel školou a umí číst v Braillově písmu. Kdo přišel o zrak v dospělosti, už se to pravděpodobně nenaučí. Čili potřebuje poslech. Jsou mezi našimi klienty tací, se kterými si dopisujeme maily, které jim počítač přečte. Jsou tací, se kterými se domluvíme jenom po telefonu. Slabozrakým lidem se také zrak někdy zhoršuje. Někdo přečte velká písmena, za rok se mi ozve, že už to nezvládne. Ty rozdíly jsou veliké.

Lidem se zrakovým postižením pomáháte přes padesát let. Jak se za tou dobou ohlížíte?

Ze zpětného pohledu věřím, že nás Pán Bůh dobře vedl. Všemi úskalími jsme úspěšně prošli. Beru to jako velký zázrak.

Články

kategorie

21/01/2025

datum publikace

Adam Šůra

autor článku

0

minut čtení

Nejnovější články

Načítání příspěvků...