Dětem a mladým lidem, kteří doma nemají dobré zázemí, nabízejí nízkoprahové kluby bezpečné prostředí k volnočasovému vyžití. K nízkoprahovému klubu Diakonie Jablonec nad Nisou patří i práce v terénu. Každý den vyrážejí pracovnice či pracovníci do ulic, aby dětem a mladým lidem nabídli pomoc a podporu. Strávili jsme s nimi v ulicích Jablonce jeden deštivý půlden.
V Tyršových sadech se nachází služebna městské policie a děti se u ní rády scházejí. Policisté v parku rozestaví repliky dopravních značek, půjčí kola a děti si zkoušejí jízdu podle dopravních předpisů. Dá se tu užít docela dost zábavy. Dnes ale poprchává. Služebna působí opuštěně, park liduprázdně. Nečekáme, že bychom tu někoho potkali. A přece jenom. Přibíhá vysoký, plnoštíhlý, usměvavý kluk. Tepláky, tričko, na nohou pantofle s ponožkami – ne zrovna vhodná obuv do deštivého počasí, ale to ho zjevně netrápí. Nadšeně se s námi zdraví. Tereza, Natálie a Anna mu předávají nejčerstvější informace. O prázdninách chystá jablonecký nízkoprahový klub Kruháč pro své současné i potenciální klienty řadu akcí.
Od soumraku do úsvitu
Našeho mladého přítele z parku se týká jedna z nejoblíbenějších: noční pochod. Dostává pozvánku. Začíná se v osm večer a přes skalní města se nocí putuje do Železného Brodu. Odtamtud se někdy mezi čtvrtou a šestou všichni vracejí prvními ranními autobusy domů do Jablonce. Součástí noční výpravy je přestávka na opékání buřtů.
„Nejvíc na tom láká noc,“ vysvětluje pracovnice Tereza. Děti rády sní o tom, jak jim rodiče dovolí toulat se po nocích a vracet se domů ve tři ráno. Také se v tomto smyslu mezi sebou vytahují. Jenomže – mluvíme sice o dětech, které v nezdravé míře formují zákony ulice, ani jim však není dovoleno vše. Noční toulání jim u rodičů neprojde. Proto mnohým připadá cesta od soumraku do úsvitu jako splněný sen. Jedná se o jednu z nejžádanějších akcí za roky. Děti dostanou pořádně zabrat a oceňují to. „Na přírodní a fyzicky náročné akce vzpomínají týdny, měsíce,“ říká Tereza.
Ke dnu s Neptunem
Z Tyršových sadů se deštivým letním Jabloncem vydáváme k ubytovně Neptun. To je v Jablonci pojem, kterým se v posledních měsících zabývají městští politici i úředníci. Bývalý panelákový hotel se 43 byty dnes slouží byznysu s chudobou. Majitel sem nabírá rodiny, které nemají kam jinam jít, a vydělává na nich. Obyvatelé okolních domů a ředitelka blízké školy zažívají trvalou frustraci z toho, co se kolem chátrající ubytovny odehrává: občasný hluk, někdy i bitky, časté výjezdy policie a také hrozba zamoření okolí štěnicemi. Terénní pracovnice jabloneckého nízkoprahového klubu vidí dění na ubytovně ještě z druhé strany. Ve výbavě mívají něco k snědku. Děti tu totiž často nemají co jíst. Dále pak batohy pracovnic obsahují hrací karty všeho druhu, letáky a míč. Míč slouží coby „icebreaker“: prolamuje ostych či nezájem děvčat i chlapců, malých i velkých.
Všichni si chtějí kopat nebo házet na basketový koš na nedalekém hřišti. Karetními hrami se potom dá navázat. Mívají též edukativní rozměr: často se při nich například počítá. Děti z Neptunu takové aktivity neznají a dost je baví.
Pracovnice během her mohou zjistit, čím děti žijí, co je trápí, a nasměrovat je k různým formám podpory, které nabízejí Diakonie Jablonec a další místní pomáhající organizace.
Stěhování do nového?
Od čtrnáctiletého děvčete se například dozvídáme, že mamince se na ubytovně Neptun nelíbí a hledá možnost se přestěhovat. Pracovnice Tereza děvče upozorňuje na sociálně aktivizační službu Diakonie Jablonec. Když tam maminka přijde s plánem, jak by chtěla své bydlení změnit, a vyvine vlastní iniciativu, sociálně aktivizační služba ji v tom podpoří. Může například pomoci v kontaktu s úřady či pomůže rodině sestavit takový rozpočet, který umožní se přestěhovat a udržet v novém bydlení.
Děvčata dostávají letáky s kontakty na sociálně aktivizační službu. Pracovnice tuší, jaká je asi pravděpodobnost, že se informace k rodičům dostanou. „Holky, jestli ty letáky najdu válet se před ubytovnou, tak si vás najdu – a…,“ zní výhrůžně, „… a dám vám nové,“ komentuje to jedna pracovnice se smíchem.
Na Berlín!
Potkáváme též osmnáctiletou dívku Káju. Povídáme si o novinkách. Školní rok pro Káju nedopadl nejlépe, dozvídáme se. Dostává nabídku docházet do nízkoprahového klubu Kruháč na doučování. A ještě něco – pro osmnáctileté chystá nízkoprahový klub výlet do Berlína. Zvaná je i Kája.
V loňských letech navštívili osmnáctiletí klienti Vídeň a Budapešť. Dostali základní vhled do cestování, které ze svých rodin neznají. Nevědí, jak si vyhledat dopravu, jak sehnat ubytování, že v cizině platí jiná měna a v obchodech tam bývají jiné ceny. Díky výletům s nízkoprahovým klubem si tohle všechno mohou vyzkoušet. Snáze pak vyrazí do zahraničí za výdělkem, když se k tomu rozhodnou.
Pořád kamarádi
Přesouváme se k malému sídlišti zvanému Abeceda. Tady na malém dětském hřišti nás čeká asi dnešní nejdůležitější úkol. Jedna dívka a dva chlapci totiž dnes dostali zákaz vstupu do nízkoprahového klubu. Na pouhý jeden den, i tak však jde o mimořádnou událost. Děti často zažívají, že jsou odněkud vyháněny – například z nákupního centra či ze stálého pódia, které se rozkládá v centru města. Přestoupení pravidel nízkoprahového klubu se proto pracovníci snaží řešit jinými způsoby než vyloučením.
Dnes se však zmiňovaná trojice přes opakovaná upozornění před klubem velmi hrubě poprala. Pak zabraňovala pracovníkům ve vstupu do klubu. Důvodem byla prostá nuda: děti přišly asi o hodinu a půl dřív, než klub otevírá, a při čekání nevěděly, co dělat. Pak nad sebou natolik ztratily kontrolu, že zákaz byl jediným řešením.
Teď se s nimi setkáváme na hřišti u Abecedy. Na lavičkách se hrají karetní hry a při nich se vracíme k dnešní události. Všechny děti dostanou ujištění, že nejde o pomstu a že zítra jsou zase vítány. Zároveň s nimi pracovnice probírají orientaci v čase. Děti často nevědí, v kolik mají vyrazit z domu, když klub otevírá v jednu hodinu odpoledne. Dostává se jim poučení, že jim na cestu stačí čtvrthodina. Nakonec si děti i pracovnice plácnou na znamení toho, že zůstávají kamarády.
Projdeme centrum města a promluvíme s několika dalšími klienty staršího věku. Poté už se vracíme na základnu do nízkoprahového klubu. Pracovnice tu čeká papírování. Musejí stručně zapsat, kolik setkání dnes absolvovaly a co bylo jejich tématem. Zítra vyrážejí zas.
