Spirituální péče
V Diakonii usilujeme o kvalitní (celostní) péči o člověka. Nejen o klienta, ale také o zaměstnance. Diakonie se v této oblasti opírá o tradici pastorační práce ČCE. A ve spirituální péči hledáme jazyk a formy srozumitelné i za hranicemi církve v našem světě sociálních služeb a speciálního školství.
Co je spirituální péče?
Diakonie ČCE naplňuje své poslání mimo jiné také tím, že zajišťuje a poskytuje spirituální péči jako součást celostní péče o člověka. V širším slova smyslu jde o takovou péči a podporu, při které respektujeme člověka v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu potřebné úrovni.
Spirituální potřeby má každý člověk, bez ohledu na jeho náboženské vyznání nebo příslušnost k církvi. Zahrnují potřebu důstojnosti a respektu, otázky po smyslu života, vztah k vlastnímu životnímu příběhu, potřebu mezilidských vztahů a lásky, potřebu odpuštění a naděje, potřebu podpory a blízkosti v těžkých životních situacích.
Krizové životní situace klientů, jejich rodin a zaměstnanců Diakonie vedou k naléhavějšímu kladení otázek o smysluplnosti života, platnosti hodnot a důvěry v tyto hodnoty. Spirituální péče se týká člověka jako celistvé bytosti. Nabízí možnost pomoci porozumět příběhu života, lidsky důstojně zvládat obtížnou situaci a objevovat hodnoty, kterým je možno důvěřovat v další fázi existence. Zahrnuje psychologické, sociální a spirituální aspekty a může obsahovat specifické náboženské prvky, přiměřené zvyklostem každého jednotlivce.
Co je kaplanská služba?
Spirituální péče v širším smyslu je úkolem všech zaměstnanců. Obzvláště těch, kteří jsou pro tuto oblast práce obdarovaní. Profesionálním pilířem spirituální péče je kaplanská služba, kterou poskytují k tomu povolaní kaplani.
Diakonie je zřizovaná Českobratrskou církví evangelickou. Kaplanskou službu v Diakonii chápeme jako službu, ve které následujeme Kristův příklad přístupu k člověku tak, jak o něm čteme v evangeliích. Vycházíme při tom z předpokladu, že každý člověk je obrazem Božím, roven druhým v důstojnosti a potřebnosti. Kaplan by měl být první (a doufejme, ne jediný), kdo si je vědom toho, že člověka nemáme přečteného, neboť každá lidská bytost je jedinečným a vzácným tajemstvím. Ve světle Kristova přístupu z evangelií vnímáme člověka v napětí křehkosti a důstojnosti, a z perspektivy naděje, která překonává lidské chyby a otevírá prostory Božího sdílení a přijetí.
Ve formě kaplanské služby v Diakonii chceme jít cestou ekumenické otevřenosti a respektu k odlišným duchovním potřebám lidí jiných náboženství. Kaplani by měli být k poskytování spirituální péče klientům, jejich rodinám i zaměstnancům připraveni nejen odborně, ale i lidsky.
Naše příběhy
Libuše
Paní Libuše je klientkou domova se zvláštním režimem. Má za sebou bohatý a zajímavý život. Ráda vypráví a velmi ráda také zpívá lidové písničky, kterých zná z dětství a mládí velkou spoustu. Účastní se různých společných akcí, které se v domově konají, ale ocení také, když si může s někým povídat sama. Kaplan ji v domově navštěvuje pravidelně. Mají už společné rituály, […]
Naše příběhy
Věra
Paní Věra je klientkou hospice. Přivezli ji sem před třemi týdny z nemocnice, kde jí řekli, že už pro ni nemůžou víc udělat. Spolu s ní je na pokoji její manžel, pan Jaroslav. Oběma je přes sedmdesát. Když kaplanka zaklepe na dveře pokoje a ozve se dál, najde většinou pana Jaroslava u postele, jak své paní čte něco z knížky […]
